Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 185, 15 May 2006

Zdi a svět

Zdi jsou opět v médiích, znovu vyvolávají spory - zdi na hranici mezi Spojenými státy a Mexikem, zdi, jež mají obklopit izraelské osady na západním břehu Jordánu. Lidé u moci tyto zdi obhajují. Ale je tomu přibližně dvacet let, co Ronald Reagan stál v Berlíně u Brandenburské brány a pronesl památný výrok „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“

Proč stavíme zdi? V podstatě ze dvou příčin - abychom udrželi lidi venku nebo uvnitř. Zdi se obvykle staví na čáře, kde končí něčí jurisdikce - zákonné oprávnění vládní moci nebo soukromého vlastnictví. U zdí si musíme klást dvě otázky. Jsou morální? Jsou účinné?. V odpovědích na tyto dvě otázky panuje všeobecná a hluboká neshoda.

Začněme se zdmi, které mají držet lidi mimo. Proč chceme, aby zůstali venku? Prostá odpověď zní, že máme něco, co podle nás chtějí také ostatní, a o co se s nimi nechceme dělit. Protože hranice jsou pouhými čarami na zemi, jsou ze své podstaty prostupné. Jedním řešením je postavit na čáře zeď, která ztíží její překročení - vstup do země nebo na pozemek - a ochrání tak naše území před tím, co je podle nás neoprávněným a nezákonným proniknutím, vstupem nebo zmocněním se toho, co považujeme za svůj majetek.

V případě zdi, kterou stavějí Spojené státy podél svých hranic s Mexikem, se USA snaží ztížit Mexičanům a jiným Latinoameričanům vstup bez zvláštního povolení (víza). A ti samozřejmě usilují ve většině případů o vstup, aby hledali práci nebo se možná shledali se svými rodinami. Zeď se zdůvodňuje tím, že kdyby neexistoval vízový systém, imigranti by zaplavili bohaté Spojené státy a ohrozili by životní úroveň jejich obyvatel. Vízový systém omezuje množství imigrantů (a navíc umožňuje vybírat si určité typy lidí, kterým se povolí vstup). Zdi se staví proto, aby znemožnily lidem zvenčí vyhnout se vízovému sítu.

Na individuální úrovni tomu odpovídá vytváření ohrazených komunit, kolem nichž si majitelé nemovitostí nechají postavit zeď a najmou soukromou policii, aby znemožnili vstup nezvaným cizincům. Tak je tomu v bohatých zemích. V zemích Jihu ale dnes bohatší obyvatelé mnoha měst staví zdi kolem svých vlastních domů, dávají na ně ostnatý drát, pořizují si útočné psy, někdy také tělesné strážce. Své jednání zdůvodňují obvykle tím, že vládní policejní síly nejsou schopny zabránit útokům na osoby a soukromé vlastnictví.

Podívejme se teď na druhý motiv - udržet lidi uvnitř. Když Německá demokratická republika postavila v roce 1961 Berlínskou zeď, důvod byl politický. Lidé neustále utíkali ve velkých počtech přes berlínskou podzemní dráhu do Spolkové republiky Německo. To způsobovalo úřadům Německé demokratické republiky politické potíže. A tak postavily zeď, jež zůstala na svém místě až do roku 1989. Když Reagan vyzval ke stržení zdi, prosazoval tím právo lidí na emigraci, na odchod z jakéhokoli důvodu.

Tato konkrétní zeď opravdu padla. Když k tomu došlo, lidé za zdí (obrazně řečeno všichni, kdo žili pod komunistickými režimy ve středovýchodní Evropě a Sovětském svazu) zjistili, že získali právo na emigraci, ale ne právo na imigraci. K imigraci pořád potřebovali víza. A získat je není do dnešního dne vůbec snadné. Někteří z nich pak sice legálně emigrovali, ale současně byli nuceni ilegálně imigrovat.

V případě izraelských zdí se jejich stavba vysvětluje tím, že mají snížit možnost násilných akcí Palestinců v chráněných oblastech. Zdi se ale nestaví na hranici jurisdikce. Jsou budovány, aby jurisdikci vytvořily, aby tak vznikly hranice de facto.

Vraťme se tedy k našim dvěma otázkám. Jsou zdi morální? Jsou účinné? Morálnost zdí postavených k tomu, aby držely lidi mimo, je pouze otázkou morálnosti vlastnických práv. A morálnost vlastnických práv závisí na tom, jak bylo vlastnictví získáno. Majitelé prohlašují, že je plodem jejich tvrdé práce, jiní ale často namítají, že bylo získáno krádeží, agresí nebo jiným neoprávněným (ne-li nezákonným) jednáním. Na tuto otázku neexistuje obecně platná odpověď. V praxi, v konkrétních případech bývá řešení výsledkem politických jednání a kompromisů.

Člověka samozřejmě napadne, že lidé oddaní nekonečným ctnostem svobodného trhu by si měli přát, aby jednání jednotlivců bylo určováno trhem a ne monopoly (například omezováním přístupu pomocí vízového systému). V praxi ovšem tento názor zastává mezi příznivci volného trhu málokdo. Příznivci požadují volný pohyb zboží a kapitálu, ale rozšíření tohoto principu na pohyb osob nakloněni nejsou.

Člověka také napadne, že lidé oddaní sociální rovnosti by měli být ochotni dělit se se všemi lidmi. V praxi si však mnoho obhájců sociální rovnosti zejména v bohatých zemích přeje, aby se rovnost omezila na ty, kdo už jsou uvnitř, a aby se země neotevírala celému světu. Zdá se, že jejich heslem je ochrana našich práv, vlastnictví a pracovních míst, nikoli práv, vlastnictví a pracovních míst všech lidí na světě.

Pokud jde o účinnost zdí, dokáží udržet mnoho lidí (ne všechny) mimo nebo uvnitř jen na krátkou dobu. Ve střednědobé perspektivě jsou zdi politicky neúnosné a zvětšují nespravedlnost. Proto si často vynucují další jednání. Jednu věc lze o zdích říci zcela jistě: určitě v sobě nemají nic přátelského a velkorysého, nejsou ani znamením svobody.

Immanuel Wallerstein, komentář č. 185, 15.5.2006.

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center