I. Wallersten, 221, Co chce Putin?

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 221 Nov. 15, 2007

Co chce Putin?

Spadá otázka co chce Putin vjedno s otázkou co chce Rusko? Myslím, že odpovědi na ně jsou si velmi blízké. V každém případě se Putin vůbec nezdráhal říci nám, co si přeje jménem Ruska. Nedávno využil dvě evropské konference na vysoké úrovni k tomu, aby přesně vyjádřil, o co mu jde. Poprvé tak učinil 2. října 2007 v Mnichově na 43. konferenci o bezpečnostní politice za přítomnosti německé kancléřky Angely Merkelové. A podruhé na tiskové konferenci po skončení summitu Evropské unie v Lisabonu 26. října.

V Mnichově zahájil své vystoupení poznámkou, že se chce vyhnout „nadměrné zdvořilosti“ a „říci, co si doopravdy myslím o problémech mezinárodní bezpečnosti“. Vzápětí pak ocenil i zkritizoval zahraniční politiku USA. Myšlenku unipolárního světa označil za „zhoubnou“ (pernicious) nikoli jen pro ostatní, ale také pro „samotného suveréna“. Unipolární model je podle něj „v dnešním světě [nejen] nepřijatelný, ale také nemožný“.

Hovořil o rostoucím pohrdání základními principy mezinárodního práva a prohlásil, že „především a zejména Spojené státy překročily nejrůznějšími způsoby své národní hranice“. Řekl, že je to „krajně nebezpečné“. Trval na tom, že použití síly může být ospravedlněno pouze pokud je „sankcionováno OSN“ a že nelze „nahrazovat OSN Evropskou unií nebo Severoatlantickou aliancí“. Konkrétně varoval před „militarizací kosmického prostoru“. Všem připomněl prohlášení Manfreda Woernera ze 17. května 1990, v němž tehdejší generální tajemník NATO dal Rusku „pevnou bezpečnostní záruku“, že NATO nerozmístí své jednotky mimo německé území. Putin se zeptal: „Kde jsou ty záruky?

Pak přešel k otázce boje proti světové chudobě. Prohlásil, že zdroje, které jsou přidělovány na tyto účely, jsou vázány na podporu společností z dárcovských zemí. „A povězme, jak se věci doopravdy mají – jedna ruka rozděluje charitativní pomoc a druhá nejenže udržuje ekonomickou zaostalost, ale navíc z toho sklízí zisky.“

Putin byl ještě provokativnější v Lisabonu, kde prohlásil, že politika Spojených států v Evropě, a konkrétně jejich návrhy na rozmístění raketových zařízení, je analogická kubánské raketové krizi. „Na našich hranicích se vztyčuje hrozba.“ Hned po zmínce o této analogii řekl, že nyní se nejedná o krizi, protože se změnily vztahy s Evropskou unií a Spojenými státy. Dodal (s úsměvem?), že „s prezidentem Bushem je to vztah důvěry. Myslím, že mám právo nazývat ho osobním přítelem, jak on říká mně“.

Putin jasně řekl Spojeným státům a Evropě, že pokud chtějí v Evropě obnovit růst zbrojení, nic jim nebrání. Jestliže ale nechtějí, pak musí znovu zvážit svou současnou politiku. Putin ovšem na to nevsadil. Je totiž přesvědčen, že se geopolitická situace rychle mění, protože se proměňuje světoekonomika.

Putin zdůraznil, že součet HDP Indie a Číny v paritě kupní síly už překročil HDP Spojených států. Pokud se provedou tytéž výpočty pro skupinu zemí označovanou zkratkou BRIC – Brazílie, Rusko, Indie a Čína -, její HDP přesahuje celkový HDP Evropské unie. A k tomu Putin dodal: „Podle odborníků tento se rozdíl v budoucnu může jen zvětšovat.“ Jak dále řekl, je zřejmé, že se tento ekonomický potenciál „nevyhnutelně promění v politický vliv a posílí multipolaritu“.

Putin dokonce nabídl ekonomické cukrátko. Zdůraznil, že „zahraniční společnosti se podílejí na všech našich významných energetických projektech.“ V těžbě ropy připadá 26 % na zahraniční kapitál. „Jen zkuste najít podobný příklad, kde se ruské podnikání rozsáhle podílí na klíčových hospodářských odvětvích západních zemí. Takové příklady neexistují! Vůbec žádné nejsou.“

Putin chce to, co chtějí Rusové už po staletí, být přijati mezi hlavní hráče světosystému. Zřejmě má pocit, že Spojené státy a dokonce i západní Evropa využily Jelcinovu mezihru k tomu, aby ignorovaly Rusko. Zdá se být jist tím, že se štěstěna obrátila, především v důsledku změn světoekonomiky. A s důvěrou v budoucnost si klade podmínky. Jak je patrno, vyzývá Evropu k aktivní spolupráci a Spojené státy k de facto vojenskému příměří. V příštích deseti letech uvidíme, jak bude tato politika úspěšná.

Z angličtiny přeložil se souhlasem autora Rudolf Převrátil

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center