Fernand Braudel Center, Binghamton University
http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm
Komentář 235, 15.06.2008
Obamovo vítězství? Jak bude velké? Jak
dalekosáhlé?
Obama přesvědčivě vyhraje a
ukážeme proč. Je méně jasné, co to bude vlastně znamenat.
Ať to nikdo
nepodceňuje: Barack Obama už přesvědčivě
zvítězil. Nezískal jen nominaci Demokratické strany na prezidenta. Vyhraje
s velkým náskokem samotné volby a současně s tím se
značně posílí postavení demokratů v obou komorách Kongresu.
Než budeme analyzovat, jak daleko Obama půjde a bude moci jít – tj. kolik
skutečné změny to bude znamenat -, musíme vysvětlit, jak reálný
je jeho volební triumf.
V nekonečném
konfliktu mezi Obamou a Hillary Clintonovou ukázaly jak průzkumy tak
výsledky hlasování, že každý z nich má převahu u některých
kategorií voličů. Obama byl silnější mezi mladými,
vzdělanějšími, samozřejmě Afroameričany, mezi lidmi
politicky více nalevo. Zdál se být přitažlivější také pro nezávislé a
voliče, kteří přešli od republikánů. Clintonová měla
víc síly mezi staršími a méně vzdělanými voliči,
samozřejmě ženami, Latinos a lidmi politicky více středovými.
Ve
skutečnosti ovšem rozhodli superdelegáti. A ti hlasovali na zcela odlišném
základě. Jsou podle všeho přesvědčeni, že Obama bude
silnějším kandidátem, který dokáže zvítězit v některých
tradičně republikánských oblastech. A i kdyby v těchto
státech nezískal většinu, pomůže k vítězství demokratickým
kandidátům do Kongresu. Je opravdu nápadné, že právě
v těchto státech získal silnou podporu superdelegátů,
z nichž mnozí osobně patří ke středovějším a
nejméně levicově orientovaným vůdcům demokratů. Jelikož
jsou superdelegáti zakořeněni ve svých místních podmínkách, říká
nám to něco o politických realitách USA roku 2008.
Právě jsem
dokončil analýzu, v níž se porovnává síla McCaina v jednotlivých
státech, jak byla zjištěna nejnovějšími průzkumy,
s Bushovými volebními výsledky roku 2004. Ve 45 z 50 států je
McCain slabší, často mnohem slabší než byl Bush. Samozřejmě tam,
kde Bush vyhrál velkým rozdílem, vyhraje také McCain, i když méně
přesvědčivě. Ale ve státech, kde byl souboj roku 2004
těsný, nahrává vývoj Obamovi.
Navíc si musíme
uvědomit, že McCain je v současnosti na vrcholu své síly.
Demokratická strana se teď opětovně sjednocuje a prahne po
vítězství. Obama neztratí prakticky žádná procenta tradiční podpory u
žen a Židů. Celostátně zvýší procento podpory mezi Latinos a získá
velké množství mladých lidí a Afroameričanů, kteří by jinak
nehlasovali. Obdrží také značný počet hlasů nezávislých a
republikánů zklamaných Bushem. Lidé, kteří budou hlasovat proti
Obamovi, protože je Afroameričan, se už v naprosté většině
chystali hlasovat pro republikány. Tuto věc už má Obama za sebou, nikoli
před sebou.
Na druhé
straně republikáni jsou pořád hluboce rozdělení a hodně
rozmrzelí. Křesťanská pravice pořád McCainovi nevěří a
zatím dělá okolky. A příliš snadno zapomínáme na zběhnutí
libertariánů. Ron Paul se připravuje na boj na konventu. A
ačkoli ho samozřejmě prohraje, jeho přívrženci jsou už
rozladění. Jelikož do voleb půjde také Bob Barr jako kandidát Libertariánské
strany, dá mu mnoho Paulových příznivců svůj hlas. Barr
může být roku 2008 pro McCaina tím, čím byl Nader pro Gorea roku 2000
– může mít dost síly na to, aby mu znemožnil vítězství
v několika státech. A celkově vzato, McCainovo stanovisko k propadu
ekonomiky USA ho bude stát hodně podpory, se kterou počítá mezi
takzvanými Reaganovými demokraty.
Jestliže
analyzujeme podrobně situaci v jednotlivých státech, jediným státem,
který roku 2004 volil demokraty a kde se dnes McCain zdá být konkurenceschopný je
Michigan. Států, kde roku 2004 zvítězil Bush a kde je dnes
konkurenceschopný Obama, je celá řada – Ohio, Indiana, Iowa, Missouri,
Nové Mexico, Colorado, Virginie a možná také Nevada, Severní Karolína a
Montana. Dokonce i v Mississippi si stojí tak dobře, že republikáni
budou must do tamní kampaně investovat peníze a čas. Pokud Obama
vyhraje ve všech státech, kde má dobré vyhlídky, získá 310 až 330 hlasů
volitelů. Stačí mu 270.
Obraz vypadá
ještě lépe u voleb do Senátu, kde demokraté mohou zvítězit i v některých
státech, v nichž Obama na vítězství moc nadějí nemá –
například v naprosto republikánském Kentucky, kde má vážné potíže
tamní senátor, vůdce republikánské menšiny v Senátě.
Co to ale všechno
znamená? Obama neplánuje v politice USA nějaký revoluční zvrat.
Je obklopen spoustou konvenčních demokratických politiků a
poradců. Bude ale vynesen k moci vlnou nadšení pro změnu, jakou
Spojené státy nezažily od zvolení Kennedyho. Je pravda, že na světové
scéně toho moc nezmůže, přestože mu bude tleskat celý zbytek
světa. Globální geopolitická anarchie je dnes daleko mimo kontrolu
kteréhokoli amerického prezidenta.
Bude ale
tlačen k provedení důležitých změn uvnitř Spojených
států. Samo zvolení Afroameričana prezidentem bude
samozřejmě představovat pozoruhodnou kulturní změnu a
určitě bude mít značný dopad. Jeho voliči od něj budou
očekávat, že v zemi zahájí něco na způsob dalšího New Dealu
– zajištění zdravotní péče, restrukturalizaci daní, vytváření
pracovních míst, ozdravění penzijních systémů. Kolik toho bude moci
udělat, závisí částečně na globální recesi, která je
v převážné míře mimo jeho vliv, ale i tak může energické
vedení sehrát v jistých mezích důležitou roli. Právě to nám
ukazuje příklad Roosevelta.
Největší
neznámou je, jak daleko půjde v odstraňování struktur
kvazipolicejního státu, které zavedl Bushův režim pod záminkou války proti
terorismu. To znamená mnohem víc než jmenování lepších soudců. Znamená to
revizi jak legislativy, tak politiky exekutivy a veřejné odhalení
ultratajných pravidel a praktik. Jak ukazují výsledky dosažené v 70.
letech, mnohé lze udělat pro to, aby byly CIA a FBI nasazeny otěže.
Dnes je ale situace horší a vyžaduje víc. Dějiny možná budou posuzovat
Obamu především podle toho, co udělá v této oblasti. Zatím o ní
zcela mlčel.
Obama už
jasně zvítězil. Jeho volba bude znamením – znamením, ne
příčinou – konce kontrarevoluce světové pravice 80. let. Obama
znovu oživil naději a vytvořil prostor pro pokrokovější
svět. Tento prostor je ale strukturně svírán omezeními stále anarchičtějšího
světosystému. Základní otázkou není, jestli Obama změní svět
anebo obnoví vůdčí roli USA ve světosystému – neudělá jedno
ani druhé -, ale jestli udělá vše, co bude možné, aby nám všem umožnil postoupit
kupředu. I když je to méně, než by asi svět od něj
očekával.
© Immanuel
Wallerstein, komentář č. 235, 15.6.2008
Z angličtiny
přeložil se svolením autora Rudolf Převrátil
© Immanuel
Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení,
včetně překladů a umísťování v nekomerčních
médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com,
1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a
jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že
nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o
copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.
Tyto
komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe
současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových
titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.
Pošlete tento
komentář kolegovi/kolegyni
Seznam
předchozích komentářů
v angličtině a v překladech do jiných jazyků
Domovská stránka Fernand Braudel Center